Zet na třetí

Zavírám, zamykám, zhasínám - loučím se,
uvnitř mé hlavy ani záblesk myšlenek,
utíkám do tmy a za chladu choulím se,
nic z toho ostatním není vidno navenek.

Zavírám, zamykám, zhasínám - topím se,
záplavy horkých slz s příchutí hořkosti,
bezmoc čerstvého nádechu, plíce vodou plní se,
bodavá bolest vniká do morku kostí.

Zavírám, zamykám, zhasínám - uvadám,
opakovaně jsem zvládal vždy vzklíčit,
se zemí splývám a čerstvě nevypadám, a
ni prostřední lístek již nemohu vztyčit.

Zavírám, zamykám, zhasínám - odcházím,
neznámá cesta, čím dál jdu, tím lépe,
postrádám vše o co nyní přicházím,
zpustlou krajinou kráčím, potmě bloudím slepě.

Zavírám, zamykám, zhasínám - brodím se,
přes řeky výkalů, týdny starých zvratků,
při každém z mých pádů ve smradu válím se,
dopředu známá cesta, tak nač hledat zkratku.

Zavírám, zamykám, zhasínám - ukájím se,
haldy hnijících mrtvol, pro mně nebeské orgie,
vytvářím v nich nové otvory, šibalsky šklebím se,
kdo přijde další po mě, tak ať si je zašije.

Zavírám, zamykám, zhasínám - týrám,
domácí mazlíčky všech malých holčiček,
na posmrtné záškuby jejich těl se dívám,
hromady králíčků, pejsků a kočiček.

Zavírám, zamykám, zhasínám - pálím,
náboženské spisy plné prastarých lží,
na svatou stolici prudkým průjmem kálím,
Ježíše na kříži znovu tak křtím.

Zavírám, zamykám, zhasínám - přemítám,
byla to skutečnost, tolik hrůzných krás?
Genocidní spoušť a nikdo živý tam,
uvidíme, zítra zkusím to zas.