Princezna z jezera

Hledal jsem v jezeře dle starých pověstí,
hledal jsem tělo zhrzené nevěsty.

Denně jsem chodil a nosil jí květy,
ve víře, že propojím naše rozdílné světy.

Čekával jsem do noci,
pozoroval hladinu,
doufal, že se objeví v půlnoční hodinu.

Den za dnem jsem věřil,
že se zjeví má paní,
jiný ji už nechce, tak pro mě je k mání.

Studená, snad trochu modrá,
krásná, jako za svobodna,
opuchlá a uhrančivá,
ztuhlá - v mé náruči čilá.

Kvapem měsíc míří k úplňku,
já čekám na svou milenku,
co z vodních řas má halenku,
lásku zpečetíme na štěrku.

Vzrušivá představa se vkrádá,
stále mi schází moje drahá,
jak vynoří se - stále sním,
pak zahřeji ji tělem svým.

Velké kruhy čeří vodu,
nastane chvíle shledání,
navždy přemýšlím o odchodu,
hrůzu mi to nahání.

Zmokvaná, červy prolezlá,
moje podvodní princezna,
živá či mrtvá - nerozeznám,
však roztomile líbezná.

Podává mi svoji ruku,
oddaně její tisknu dlaň,
dává mi doživotní záruku,
hladím její šedou skráň.

Temné, hluboce černé oči,
svazují mě pohledem,
stahují mě pod hladinu,
mé tělo mizí pod břehem.

A tak splývám s vodním dnem,
bahnem rdousím se a dusím,
hustá voda nepustí mě ven,
splněný sen - nový život zkusím.