Anotace: O velmi štedré osobě
Nevím proč je to proponované jako báseň smutná... to je báseň nepříliš dobrá a hlavně nenávistná. Každý z nás byl snad někdy zklamán a ani jeden z nás neřval nadšením za koš, nebo kOpačky... ALE PŘÁT NĚKOMU RAKOVINU A SMRT - to je hnus. Ani veliké zklamání to nemůže omluvit. Mne život poučil a tak dnes vím, že za všechny krachy vztahů jsem si mohl sám. Paradoxně proto, že jednou jsem byl příliš rychlý a příště zas zbytečně opatrný. Asi se ti tohle líbit nebude, ale přesto tě chválit nebudu.
To nasrání (s odpuštěním), je vidět i na formě, kterou bys asi zvládl lépe bez zaťatých pěstí a skřípajících zubů. My si vybíráme holky a holky si vybírají nás... není proč zuřit.
30.12.2013 17:00:50 | aravara
Zas a opět ten předpoklad, že texty zde publikované jsou důsledkem nějaké události v osobním životě. Žádný vztah mi nekrachl, nikomu nepřeju rakovinu, nejedná se o srdcový výlev, je to jenom báseň, která mě napadla při poslechu jedné písně, tak jsem jí sepsal. Pokud provokuje, tím líp. Dík za přednášku :)
30.12.2013 17:08:19 | Petr Miroš
Myslíš, že je v tom rozdíl? Neeeeéé! Je to zrůdné a houbes na tom záleží, jestli je to fikce, nebo reálný zážitek. K tomu by tě neopravňovalo ani to, kdyby o tobě mezi babami šířila pověsti, že... I kdyby to pravda nebyla...
Krom toho psi vyjí, nikoli vijí - to snad jen víly...
30.12.2013 17:15:11 | aravara
Áha, moralista. A zrůdnosti v knihách, písních, televizi... tě neiritují? Tohle je taková kapinka v oceánu, že jsem možná až pocteň, že tě k reakci vybouřil zrovna text odemě :)
30.12.2013 17:22:56 | Petr Miroš
Sereme na to, jo? Prostě mám na to jiný názor a tobě se nelíbí a nehodláš o tom přemýšlet. Stále je to o tomtéž: přát smrt někomu, komu se nelíbíš. Zhovadilost. MOŽNÁ NA TO PŘIJDEŠ SÁM, AŽ BUDEŠ MÍT TU OZUBENOU MRCHU ZA PRDELÍ... dokud je člověk mladý, tak je to jen svalnaté slovo. O pár let později se stává obávanou realitou.
30.12.2013 17:33:47 | aravara