Věčný nájemník

Čtyři duše plují tmou, odnést ty, co zahynou.

Znám už dobře jejich tváře.
Vrátili se snad už po sté.
Jejich život byl však zmařen.
Jsou to moji stálí hosté.


Stojí tam v mém vlastním domě.
Vypráví mi o své smrti.
Příběh o nich a o mě.
Jak je tluču, jak je škrtím.


Svítání je mění v prach.
V jemný bílý popel.
V sypkou odměnu za můj strach.
Z mého domu je teď prašný hotel.

Jsou mým věčným prokletím.
Mým peklem, zatracenou věčností.
Mým mrazivým objetím.
Mou poslední možností.

Když ocitám se sám, vždy k ránu.
Pln viny a strachu, opouštím svůj svět.
Za pomocí provazu a trámu.
V hotelu plném prachu… věčný nájemník číslo pět.