Římsa

Mé ruce se svíjí na okraji římsy,
v duši klid a v srdci žal.
Pohlížím dolů, jak do nitra svého bolu,
a náhle jsem vyrušen kýmsi.

Žena na mé počínání zděšeně zírá,
Proč to děláš pane můj,život neber si,
copak není ti dosti krásný,
Ne, musím to udělat, neb zradila mě má víra.

Hodnoty tohoto světa jsou mi cizí,
nelze ani dohlédnout, kam chamtivost lidu sahá.
Ať sluha, pán, či bába stará,
každý si hledí jen svého blaha.

Co změní se, skočím-li dolů ?
Kapitál můj životní, rozeberou jak ty hyeny.
Nikdo nesklopí hlavu, nikdo nebude litovat.
A nenapadne je pomyslet, kdo byl ten muž osamělý.

Peníze znamenají blaho, to nám diktuje systém,
jednoho dne však pochopíš, že nutné je změnit sebe.
Najít smysl pro žití, který dá ti klidný spánek,
objevit nové hodnoty, co dovedou tě do nebe.

Žena ho slyšela, přemýšlet však nedovedla,
bohatý, slavný a krásný muž že není šťastný ?
Nejraději by ho z římsy smrti dolů svedla.
Dříve než to učinila, ozářil ji zdroj světla jasný.

Konečně přestalo svítit jí do očí,
mohla se rozhlédnout po celé místnosti.
Záclona vlála, jak vlajka mír a život slavící.
Ale muž nikde, snad neučinil svému životu za dosti.

Pohlédla z okna, a nikde žádné tělo,
Kam mohl zmizet, když z okna nic nevyletělo ?
Našel svůj svět, nyní je rád, dosáhl svého nebe.
Vždyť kapitál a moc jsou hodnoty slepé.