Můj Pane, prosím tě, nikdo ať nespatří.

Noc v temno dospěla,
stíny ožívají.
V lodičkách procházím, neživým údolím a
šramot se ozval, jak rukou zamnutí.
Točím se dokola, nic však neuvidím.
Strach už ulpívá v mrtvých staveních.
Šat v černém sametu,
jak pochodeň zářících.

Po cestě ubíhám, hluboko vdechuji.
Na zádech cítím prázdné doteky.
Stíny jsou v pohybu,
okolo míhají,
kroky mé nikam nesměřují.

Paprsky odhalí mé tělo potají.
Pomalu doplují
k cíli
své
cesty bezcílné.