Hlas

Oči kmitající.

Pohled bloudící po místnosti.

Hlasy hází přede mne otázky

jako zlaťáky z děravého měšce.

Jen tuším odpovědi. Kdo ví odpoví.

Jen škoda, že tu nikdo není.



Poslouchám hlasy ze zdí,

tiší můj vztek,nestačím ho vykřičet.

Horký vzdech do studených mramorových dlaní.

Paprsek Luny rozezní ve mně struny,

když po pokoji se plazí.



V roztrhaných tapetách podepsaný čas.

Hlasy šeptají, co bylo, bude zas.

Léty zapomenuty pavučiny vplétající se do vlasů.

Jen my, já a hlas.

Umíráme zas a zas.