Spalovací práce

Zavřený v kobce, bez světla, bez oken,
mlčící společnost od pohledu chladná,
kladu spoustu otázek, odpovědi neschopen,
když právě v tento čas roztápím kamna.
 
Dřevěné truhly zdobené - krásná ruční práce,
jak spotřební zboží mýma rukama prochází,
mahagon, dub či buk, tato jako smrk zdá se,
mrtvolka v malé bedničce vždy mou mysl rozhází.
 
Není kam spěchat, frontu nikdo neopustí,
všichni tak krásní v noblesních róbách,
v podobě dýmu mé pracoviště opustí,
v jakémkoli čase, ve všech ročních dobách.
 
Hromádka popele, obláček kouře,
moji noví známí, jimž nikdy se nepředstavím,
bezvládné tělo ve sprše - je slizké a klouže,
spousta zábavných chvílí - nechápou ti, co neznají.
 
Tančil jsem jednou pod proudem vody,
s nádhernou slečnou, pravda, trochu netečnou,
nulové zábrany, násilnické sklony,
stále cítím její chuť a vůni jablečnou.
 
Rovněž jsem zápasil s velkými muži,
bezbranní, bezvládní - krize mrtvého věku,
cejch zbytečných tvorů vypálím jim na kůži,
za živa, za mrtva, přiváděli mě k vzteku.
 
Občas mi sem pošlou i domácí zvířátko,
pejska, či kočičku, odporné hlodavce,
jasné rozhodnutí přijde vždy zakrátko,
že do napuchlých mršin má mysl kopat chce.
 
Zlověstné sny se mi po nocích zdávají,
veškeré bludy pak alkohol umocní,
cizí hlasy v hlavě mě celý den navádí,
než vzplanutí pece se mým královstvím rozhostí.
 
Častokrát snívám, že zpopelním sám sebe,
ušlechtilá práce rozežírá mou mysl,
upřímně řečeno už mi z toho jebe,
můj život není prázdný, jen odporně zkysl.