Noční můra

Jako každou noc

jdu spát- utahaná moc.

A, jako vždy, zdá se mi ten samý sen:

 

Je tmavý, deštivý den.

Já, sama, úplně sama, stojím na ulici

-lampa bliká po pravici-

a cítím v sobě hrůzný strach,

když ze země se zvedá prach.

Náhle slyším tiché kroky

a ústa za mnou vydávajíc divné zvuky.

Z blížícího se stínu mráz mi běhá po zádech

-strachem třesu se, zrychlí se mi dech.

 

Přidávám do kroku

propadajíc se do zvuků...

Ten stín pomalu mě dohání.

 

Já háži sebou ve spaní.

 

Popadá mě za ramena.

Padám. Padám s křikem na kolena.

 

Panicky se zmocňuje mě strach.

Cítím všude střelný prach.

Ten stín za mnou je

a něco drží- Co to je?

ptám se sama sebe.

 

Zrak svůj stáčím na tmavé nebe.

 

Stín u hlavy mé svírá pistoli.

Já čekám jen, až vystřelí.

 

V tu chvíli výstřel ozve se.

 

A já, snad již po sté, ze sna vzbudím se...