Stín

Stín

 

V srdci se rodí tichý splín,

Těžký jak závoj mlhy nad jezerem,

A v dáli mlčenlivý stín,

Ani nevím kde se tu oba berem.

 

Stíny stromů budí strach,

Ani nevím kde to vlastně stojím,

Někde poblíž slídí vrah,

Touží po špercích, duši, či po obojím.

 

Prozraď kdo vlastně jsi,

Stíne temný, odkud pocházíš,

Zda umíš procházet zdmi,

Řekni mi, proč mě provázíš.

 

Jsi přítel nebo protivník,

Chceš snad mým stínem být,

Odpověz, jsi tím kdo můj život ovlivní,

Nebo snad teplo mé krve chceš pít.

 

Proč stále mlčíš a neodpovídáš,

Cítím strach, jsem opuštěná,

Kolem ticho, ty si se mnou nepovídáš,

Náhle se však cítím posilněná.

 

Už vím že netoužíš mi ublížit,

S důvěrou kráčím ti vstříc,

Snažím se k tobě přiblížit,

Projdeme lesem, celou noc bdíc.

 

Sedíme u jezera, ty a já,

Beze slov, živí nás jen přítomnost,

S pocitem že jeden druhého zná,

A mezi námi jistá náklonnost.

 

Již nemusím tvé jméno znát,

Stačí, že ti smím říkat příteli,

Nemusíme se temnoty bát,

Před tím jsme se pouze míjeli.

 

Třebaže jsi bez tváře,

A postrádáš i hlas,

Podobáš se hrubé práci řezbáře,

To vše ať vezme ďas.

 

Jen to že tu se mnou jsi,

To pro mě všechno znamená,

Snažíš se mě chránit před lstmi,

Nyní už vím že nikdy nejsem sama.