Lovec & Moudrost Soví

od západu do úsvitu,
lovec hledá svoji chybu,
snaží se ji napravit,
ví snad jen moudrost soví,
jaká chyba zví jeho troufalost,
když takhle opovážlivě loví,
na cizím pozemku a necítí zbabělost,
to ví jen moudrost soví,
nesnažte se ho teď zmravnit,
loví neopatrné slípky,
z soucity zbyly jen střípky,
snad nenarazí na kohouta,
aby ho nezahnal do kouta,
nespoutaná síla zvířete,
by se totiž dotkla nevinnosti kuřete,
osamělý lovec loví,
už dávno zapomněl na moudrost soví,
svoji chybu se už ale nedoví,
pokud ji někde nevyzví,

úsudek má svůj,
už se na něj brousí kůl,
lidi si na něj brousí tesáky,
chtějí ho vystrnadit,
cesty do svých sídel už stačili zahradit,
každý je vyzbrojen kolíky,
lovec ale znovu loví,
už moc času mu nezbývá,
nespoutaná síla ale si vzpomněla na moudrost soví,
nechala lovení na zbytek času,
však uhnula lasu,
však ale nestačila sítím utéct,
dnes bude krev téct,
ale čí se neví,
to ví jen moudrost soví,
sedláci už nože ostří,
slípky vyhlížejí,
nenávist všude na každým kroku,
kuně se dostává posledních slin loku,
čí krev bude prolita se neví,
dokud se slípce nenarodí,
kuře s okem se znakem hadí


Pokračování a konec dle vašeho uvážení :)