Havran

na stromě si klidně sedí
a za svitu kuropění
svým zrakem podivným
vrhá na mou hlavu stín


jak já hloupě otevřel jsem
v noční můru proměnil sen
provrtává dál můj zrak
je to démon nebo pták


moji duši stále týrá
mysl kouzlem obestírá
sám ďábel stojí v domě
bestie si přišla pro mě

Modlitbu dál šeptám na rtu
zobák držíc černou kartu
tak už táhni posle pekel
Bože odpusť, mene tekel


na podlaze tiše ležíc
a on pekel bránu střežíc
chtěl bych zařvat z plných plic
v tom uslyším - Nikdy víc!