Sabat

 

Je černá noc plná tajemných kouzel, Měsíc v úplňku,

ohně již planou a všechny čarodějky míří na sabat...

 

Košťátko už nervozitou vymetlo všechny pavučiny ve sklepě

já jsem vyklepala prach ze svého zánovního, pětset let starého kabátku

ani není moc prožraný od molů, pouze sem tam nějaká dírka, jak na řešetu

z bot mi kouká sláma a klobouček jen mírně olezlý lišejníkem...

Budu parádnice k pohledání...!

 

Tradice já věrně ctím
na koštěti poletím

Za chvíli vyrazím
okno tvé rozrazím
z postele tě vytáhnu
a na sabat odtáhnu

Noc s tebou protančím
milý Pane Ohně
ráno, až se domů vrátím
padnu, bude po mně!

 

 

Malá čarodějko drzá
na sabat běž trsat
přiblížíš-li se
jen k oknu mému
posedne tě strach
ubráním se všemu
jsem Pán Ohně
můj žár spálí tě
na prach

To se ještě uvidí
kdo se bude ohně bát
kdo se bude strachy klepat
kdo se bude smát

Voda žár můj neuhasí
a ten tvůj mě nespálí
jestli v tanec se mnou dáš se
budeš z toho zoufalý

Nepolevím ani chvíli
nepustím tě z kola ven
tančit budem do úsvitu
spolu budem vítat den

Když můj oheň prudce plane
sama nevíš, co se stane
v kole tančí plameny
a rej je to šílený

úniku z něj totiž není
nepomáhá ani klení
tančit budeš do zemdlení
neskončíš do rozednění...

..............................

 

 

Nocí ohněm prozářenou
vínem dosti rozjaření
čarodějka s Pánem Ohně
tančili do kuropění