Břehy

Tam na břehu, kde štěstí není

Lidé doufají, že se to změní

Avšak zlo jest mocné

A na lidi pohledy hází zlostné

Lidé ptají se: „Kde láska a štěstí je?“

Cosi z nich ten pocit saje

To zlo! Zlo uvnitř nás je příčinou strádání

Již není to pouhé zdání

Avšak skutečnost odražená v našich duších

A hroty šipek třpytí se v našich kuších

Já viděl tu strast, strast jenž ničí životy

A mrtvé hlavy napíchnuté na jejich ploty

Já zaslíbil sám sobě

Dopomůžu jim k jejich zlobě

Ukončím jejich životy

Napíchnu jejich hlavy na ty ploty

Já zlo jsem, zlo jenž vše zničí

Ve mně nesmírná zloba klíčí

Stojím tu a sleduju tu zkázu

A lituju svého věčného kazu

Nyní ve věčné prázdnotě

Skláním se své nahotě

Nahotě duševní, jenž mne ničí

A mé srdce bolestí křičí

Ptám se sám sebe

Proč samota mě zebe

Já zmařil životů tisíce

Ne úmyslně sice

ale přesto

nevrátím život v toto město

Hlasy krvelačných vran

slyším ze všech stran

Slétávají k masu, k masu jenž na mrtvolách visí

A ostré své zobáky tasí

Uklízí smrt a neštěstí

Tento čin vykonávají z neřestí

Avšak kosti zůstanou

A na březích mrtvé duše povstanou