Zatemnělá mysl

Nemyslím, nevnímám, jen jednu nocí.
Víc již tě nebudou svádět mí soci.
Jedu a jak smyslů zbavený cítím,
že brzy do pasti vlastní se chytím.

Neschopný myslet či vnímat své okolí,
vnímám jen pocit a strach co nedovolí
mi dožít se dalšího ranního úsvitu.
Celý můj čin byl jak nepatříc ke světu.

Dojíždím k bytu, je zahalen tmou
a do svých útrob mě dveře mé zvou.
V koupelně později smývám svou vinu
a z rukou vzpomínky odporných činů.

Však nesmyji nikdy tvou tvářičku bledou,
krvavé potůčky co po ní vedou.
Nikdy však nesmyji pohled tvých očí,
tak mrtvých, když konal jsem svůj hrůzný zločin.

Vybíhám připraven k dalšímu činu.
Do úst si dám hlaveň namísto džinu.
Nemyslím, nevnímám, marná to snaha,
zastavit v běsnění krutého vraha.