Zamávám...

Zamávám na rozloučenou,
skon utrpení a marnosti,
snad jen odchod - na usmířenou,
s temnou hlubinou něžnosti.

Zamávám na rozloučenou,
úsměv letmý - poslední,
ubližuji - nezapomenou,
vzývá tma, při níž se rozední.

Zamávám na rozloučenou,
podání ruky všem - vážím si Vás,
poslední jiskry nezažehnou,
domnělý věčný žár, co navždy zhas.

Zamávám na rozloučenou,
dobrý večer - už musím jít,
snad někdy, někde, na viděnou,
jedinec bez vůle snít.

Zamávám na rozloučenou,
pokývnu všem, i neznámým,
kroky vedou cestou vytyčenou,
černé anděly přivábím.

Zamávám na rozloučenou,
neschopen slov, neschopen gest,
s nepřízní, s duší rozpolcenou,
vzdávám hold všem světlům měst.

Zamávám na rozloučenou,
prosím, nemějte obavy,
špatná rozhodnutí z minulosti,
vrány a havrani se sovami.

Zamávám na rozloučenou,
všechny ztrácím, či již ztratil jsem,
vše přebolí, zapomenou,
jméno i tvář, co pohltí zem.

Zamávám na rozloučenou,
bolestné cejchy na těle,
nesmířen s větou nevyslovenou,
sám uléhat do postele.

Zamávám na rozloučenou,
v mých očích mě pálí sůl,
je tu něco na vysvětlenou,
snad jen, že člověka jsem půl.

Zamávám na rozloučenou,
právě teď, když čtete tyto řádky,
s pokorou a hlavou skloněnou,
vím, že nic nelze vzít zpátky.