Půlnoční zvíře

Den s nocí střídá stráže,
Měsíc stoupá stále výš.
Vše stahuje se do skrýše,
však tebe láká temno blíž.

Vítr volá skrze stromy,
vlci vycházejí výt.
Výr vylétá nad obzory,
laň se marně snaží skrýt.

Strach prolézá skrze kosti
a člověk sotva dýše.
Jímá tě hrůza, úděs, bázeň?
Ne, neb ty nejsi člověk - ty jsi zvíře.

Nebe z blesků tvoří mříže,
mraky mají barvu havraní.
Kapky vody čas ti měří,
než ve zrůdu se proměníš.

Tmavé lesy podobu tvou střeží,
němá zvěř tě proklíná.
Krev na rtech, rukou, hrudi.
Tvoje? Ne, tvoje je jiná.