Ostří

Zavedli mě v komnatu temnou,
mou bolest a vztek sem přivedli se mnou
a řekli mi, než skončí noc,
že k ničení světů mi dávají moc.

A dali mi na výběr - meče -
hladovi po chvíli, kdy krev teče.

Pod oltářem kamenným
sám zahalen v prach a dým
marně hledám, přemýšlím,
vzhůru-li jsem; sním?

Chladný a lesklý meč při pravé ruce,
nutkání, pohled, ruka vyráží prudce...

V parku se ocitám v oparu ranním,
kolem mě postavy, mávl jsem zbraní;
Než v jejich tělech, trvalo chvíli,
krev zamrzla a rozrvala žíly.

Náhle se zablesklo, rozjasnil den;
Bohudík, bez meče, byl to jen sen.
Ale i sny jsou bludičky zrádné,
vždyť stále cítím krev a prsty mám chladné.

A znovu tma, usínám, chladem se třesu;
záhy meč ohnivý u pasu nesu,
a znovu vidím Je. Jasněji.
Nejprve úšklebky, pak na mě se usmějí.

Znovu jsem tam, v parku, kde prve;
na větvích tají rampouchy krve.

Opodál dítka hrají si na hřišti
a veškeré obavy rázem roztříští
KŘIK, když čepele pekelné záře
jim taví oči a spaluje tváře.

Dál chtěl bych jít, dál, šířit zkázu,
jazyky plamene a dotykem mrazu;
Marné chtít,
přišel čas znovu se probudit.
Pak opět snít.

Do nejtmavších koutů márnice šedé,
zrůdná až síla smrti mě vede;
Na stole veselý klouček si píská
v zmodralé ruce mu čepel se blýská.

Dal mi ji!
Ať je ubiji!

A už mě k sobě nahoru láká
VRÁNA, jež do mých snů od dětství kráká,
ač ví, že zde zůstanu dole,
kolem mě není park, není to pole;

Hlodavé myšlenky do duše se pouští,
jinde jsem - snad naposled - ve vyprahlé poušti.
kolem mě znovu, a trochu se bojí, -
ne lidé - postavy stojí

Dnes nechám mluvit čepel zářící
vklíněnou pod jejich praskající sanici;
rovně, spravedlivě, jednám já s všemi
společně nechám je zklátit se k zemi;

Ta krev a kosti mě svádět začaly,
skrz poušť, mráz jsem šel, skrze močály.
Na chvíli opustit sen, vaši noční můru;
ještě chci živý být, zůstat chci vzhůru!

V noci zas chodbami kráčím k nim;
tentokrát k Nim - obludné sani.
Vím, že dnes sáhnu po správné zbrani,
kterou už z dáli zřím.

Už se nechci točit zády
k zrůdnosti jich dragonády,
ale točím
a spíš než srdci
věřím OČÍM

A s čepelí rezivou
budu znovu v parku stát;
i práci špinavou
musí někdo udělat.

Jsem KAT!