Zrůdy

Znáš mé tajné stránky, jež ti nikdy neukáži
Držím je v kleci pod zámkem, leč mříže jsou slabé
Drž si odstup, abys neskončila ve vlastní krve kaluži
Křehotinko, tato noc vstoupí do pověstí
Ten vztek mi sžírá mé vlastní JÁ

Ty zrůdy škrábou po stěnách, slyším jejich dech
Když se probudí, nastane konec
Škrábance na hrudi, kousance na zádech
To je jejich podpis
A ty jsi nepopsaný papír

Neudržím je uvnitř, mají hlad a chtějí ven
Mám je pod kůží i za lebeční stěnou
Slyším je ze skříní, ozývají se ze stěn
Nejsou to jen ony, jsem to já sám
Jsem zrůda a nechci vaši léčbu!

Je to tak tajné jako čas sám
Již rozerval jsem mříže a zpřetrhal řetězy
Oběti toho vilného chtíče si vyhledám
Nebo je nenechám uniknout tolik ven?
Ale ano! Je pozdě na slzy

Zuby jsou co břitvy ostré, drápům neschází lesk
Rozervané mrtvé tělo pod strání
Pozdě na slzy, pozdě na stesk
Měla jsi utéci včas
Tohle již jinak nebude; cítím se být pohlcen

Smích, smích provází mé činy
Neukojitelná touha pohání mne vpřed
Jsou to zdání, pouhé sny?
Nikdy se již neprobudím z té noční můry
Nikdy nebylo o čem snít

Bylo tak dáno, tak se stane
Taková je vůle Vyšší moci
Oni mají žít za bílého dne
Já je mám lovit v noci
Na tváři však lehký žal, leč hluboký v duši smích