Každý tam musí

Do pytle narvu rád

všech lidí ostatky.

Není zde kamarád,

miluju odpadky.

 

S láskou však broukám si,

když tělo ukládám do hrobu.

S dojemným hlasem zařvu si,

krev nevyvolá žádnou pohromu.

 

Taky si rád doma povařím,

člověčí mozky a plíčka.

Ve sklenici si zas zavařím

játra a k tomu víčka.

 

A když už nikdo nezbude,

začnu se svými palci u nohou.

Zahraju ruletu se svým osudem,

za to vše mé temné myšlenky přeci nemohou.