Noční procházka

Zřím, kterak děti k dlažbě ulic připečené

slaví noční zoufalství a připíjí si u pečeně;

ve vroucím magmatu se s křikem topí zorničky;

Ach. Klapot řas a ohňů třas, je jim horko pod víčky

a v křečích se v koutě krčí zrůdných plodů rodičky;

z temných dolů šplhá vřískost, láskyplně, natěšeně

a zrak upírá k nenávisti, svojí ženě;

NEnechávej přežít. Smrt rovnicí je konečnou, nulou. Netečnou.

Než s vášní horečnou přetnou čepelí sečnou tvou lásku bezpečnou...