Hrůzy

Ani nevím, zda to byl pouze sen
Zda břitká hrůza; mrak stínící den
Noční můra či pouhý stín
Jed silice kopretin

Možná mnoho květů konvalinčí
Na mé dechy pasti líčí
Možná víly proklely mne spánkem
Tím zrádným lesním dárkem

Tak či tak či naopak to je
Ve snech vidím zabahněné kraje
A krve plná vědra
A samé kosti; běda

A nad tou krajinou
Mračna se drží nad mlhou
A místo vody z nebeské báně
Krev padá na kopce a stráně

Jezera jsou plna svrabu, moru, kapavky
Kolikových křečí, artritidy chrupavky
A černé žluči až po okraj
Lahodí oku požehnaný ten kraj

Mršiny po lesích se hromadí
Nechť moudrý mudrc prozradí
Odkud se tu berou jen
Stále je to pouhý sen?

Sny nejsou nikdy živé tolik
Hle, mrtvý má v játrech vražen kolík
A pod spletencem podvazků kráska
Již navždy se s lesem laská

Není to sen, není to šalba
Je to zvrhlá kletba
A klam za pravdu převlečený
Cizí přelud nastrčený