Zima

Mrazivým vichrem unášen je zimní skřet,
v bezvětří mu poslouží statný losí hřbet.
Krajem on závist rozsévá,
ledovými slzami zem prolévá.

Slzy bezcitnosti z očí jeho prýští,
nejedno teplé srdce oběti po čase roztříští.
Tu moc mu vštěpila Morana,
tu a tam změněná v havrana.

Živí se hříchy nečistých bytostí,
jejichž černé svědomí ji skvěle pohostí.
Srdce lidská v podobě tříště ledové,
chroupe v temných nocích jak' jerky skopové.

Změna však nastává v čase,
kdy Morana se v zem změní zase.
V období letním slaboučkou bohyní,
Vesna se stává všemocnou vládkyní.

Skřetí vzlyk rozpadá se v povětří,
šrámy na hřbetech losů Vesna ošetří.
Z bičů jim zbyly rány plné zaschlé krve,
ty zhojí se účinky bylin napoprvé.

Zem léto plně slaví,
Moranu pryč řeka plaví...