Černá vrána

Když dojdou nám i poslední slova
a ticho začíná být neúnosné,
poslední sliby sama sobě mizí v bezútešné temnotě myšlenek.
To ptám se jich zas a znova,
což ticho je průrvou v pevném brnění?
Či ztrácíme slinu v proudu hašlerek?

I tehdy nám namysl vyvstane,
zda to jsou poslední hlásky, co píši.
Těžko se však rovzpomíná na múzy proplakaných večerů,
cožpak Jiráskova doba temna opět nastane?
Bojím se co přinese ráno,
ty mlčenlivá černá vráno ...kšááá
Pryč...Táhni...

To špatné jest znamení,
to tma stahuje se kolem nás.
Ticho šeptá "Ach áno"
nad mračny mihl se strašlivý rudý ďas.