Temnota

Hvězdy planou jako strážci duší,

Královna večera sestupuje na zem,

Slyším jak mé srdce buší,

Ta chvíle je mi cenným darem.

 

Když slunce zmírá za obzorem,

Svou krví potřísní oblohu,

Poslední paprsky jsou marným vzdorem,

Odtrhnout pohled od toho nemohu.

 

Pak sešeří se a nebe tmavne dál,

Do černočerné tmy se svět ponoří,

Vysvitne měsíc, stříbrný král,

A hvězdy září, ale neshoří.

 

Šeptej mi můj anděli temnot,

Vyprávěj prastarý příběh o noci,

Proveď mě síněmi nicot,

A rozbouřeným mořem bezmoci.

 

Z pírek svých havranních křídel nový svět stvoř,

Věčné hvězdy poskládej ze třpytu mých slz,

Do temnoty se mnou, beze strachu se ponoř,

Otevři bránu prokletých, projdeme skrz.

 

Luno, mocná učitelko, uchvatitelko srdcí,

Prostup světem stínů, mezi mraky,

Veď mě a uč, oslň mě svou mocí,

Zahal mě temnotou a skryj před lidskými zraky.

 

Temná paní, k tobě vzpínám ruce,

Skláním pohled v nekonečném šeru,

Černé srdce v tvém těle bije prudce,

A tvé osamnělé dny nemají měru.

 

Až vše pohltí oheň a dým,

Zůstane jenom věčná temnota,

Nemá smysl ptát se co s tím,

Na konci času vše sežehne nicota.

 

Anděli temnot zašeptej mé jméno,

Rozpřáhni své paže a obejmi mne,

Hvězdné nebe bude mraky zataženo,

Budu navždy v tvém objetí, ty jsi mé vše.