Sestry

Hledal já jsem krásy Světa
hledal já a našel je
s kápí stáhlou na ramena
plášť vlál lehce, stoupaje

Místo očí studny měly
hluboke dvě propasti
rty ty seschlé světlem léta
šklebily se radostí

Šíji kryly peřím ptáků
z perutí těch havraních
lásce neholdujíc, lesku
toulaje se okolím

Tak potkal já je znenadání
procházel jsem městem sám
z domu vyšly, kosu v dlaních
venkem táh se tichý pláč

Oblak prachu na silnici
skrýt ty ženy nezvládal
temná záře, světlo spící
odhalila jejich tvář

Jeden pohled všem snad stačil
jeden pohled, ihned strach
objeva se v očích živých
způsobil těm duším krach

Já však víčka nezavíral
neodvracel od nich tvář
Aň krev cizí na rukávech
nezahnala moji skráň

Spatřily mě brzy na to
nehnutě se dívajíc
Usmály se, ruce zdvihly
směřujíc je na Měsíc

Linka prstů jejich bílých
vzhůzu k nebi stoupajících
cestu mou mi ukázala
tu, jež žít chci na věky.

Od doby té bok po boku
někdy skryti za stromy
vzájemně jen laškujíce
obcházíme okolí

Rty ty mladé karmín barví
do černa téměř, s radostí
místo žití rozsévám je
sestry mé, Smrt s Krutostí...