Anotace: Jedna taková spontánní, odolávající temnu...
Edgare, běda Ti, běda!
Opět se vkrádáš do mysli mé
zobákem havrana, zvěda!
Ty jasně víš, jak myslíme,
přesně víš, co hledá!
Nedostaneš ale nic,
a tak schovej křídla!
Nepustím Tě do okenic,
ani ke zbytkům jídla!
Havrane, běda Ti, běda!
Natolik jsi drzý,
že mě rušíš u oběda!
Zůstaň, poznáš to brzy,
nikdo Ti nic nedá!
Havrane,
řekl jsem ne!
Odvrať pozornost
ode mne!
A on stále vedle sedá.
Běda, běda, běda!