čestná vražda z lásky k dceři

Je pochmurné ráno,
před rokem dva z lásky,
řekli si svá ano,
nedělali si z ničeho vrásky!

Co se ale děje?
Je květen, přesto venku leje.
3edá popraskaná zeď v místech,kde stál kdysi dům,
stojí u ní muž, opírající se o hůl!

Vzpomíná na to,
co větší cenu má, než zlato.
Co se vlastně událo?
Cosi jak pásku v záznamníku přehrálo!

Příběh nám vypráví,
starý muž, s utrápenou tváří,
cigareta z pod kapuce září.
V dešti stojí venku,
vzpomíná na den, kdy vdal svou dcerunku.

Jaká to sláva byla,
nikde černá, všude jen bílá byla.
Stala se věc,prý náhoda,
podivná věcí pár shoda.

Ten starý pán věřit chtěl,
když v tom ale uslyšel...
Jak hlas jeho dcery říká...

...Otče vražda se stala,
bylo to jednoho rána.
Nůž ostrý jako jeho zrak,
zabíjel chladně, tati, manžel je můj vrah!

Pán, rok po té svatbě,
touží po své odplatě...
Chce zabít toho,kdo dceru jeho pohřbil,
chce skončit život toho, kdo život dcery jeho skončil.

Muž jehož hledal,
sedí u svého stolu,
konečně se s ním shledal,
vešel do jeho domu.

Střelil ho,nezemřel,stále dýchá,
zabít toho muže nedovolila otcova pýcha.
chce to skončit čestně,
kvůli dceři, co by nevěstě.

vytáhl nůž,jeden a pak druhý,
jeden si nechal, druhý podal tomu muži.
Řekl: ,,a teď skončí Tvoje žití,
ustane Tvůj dech a tvé vlčí vytí!´´

Boj trval dlouho,
Ale konec přišel rychle...
Dva muži padli,
jeden měl černé, druhý šaty měl bílé.

Z hora, zdola,
otevřeli se světy,
dole byl popel,
nahoře byli květy...

Muž v černém, vrahem je,
nad mužem v bílém se bůh za vraždu slituje!
Odplata se povedla, život za život...
z muže v černém je kámen, z muže v bílém nebeský pilot