Monolog zabitého

Nemusíš přemýšlet kam
pojď, uvnitř nefouká
vidím, třeseš se zimou
Proč se potloukat?
pocit známý pod peřinou
i ten chtěl bych dát

Vem si trochu sladkých mandlí
máš své pohodlí
si tak bledá, lásko moje
dívej, sem jste bodli
co bylo mé, teď je tvoje
tvůj zákon podlých

Pořád budu chodit k tobě
prostři na oběd
je už blízko zešílení
pozdě na zpověď
neboj, tohle peklo není
jen má odpověď