Otec a syn

Slibný autor jménem otec
došel až na samý konec
když podíval se na své dlaně
krvavé od krve Páně
jež jeho synovi patřila

Proč se rány těžko hojí
když zemře člověk vinou tvojí
proč teď otec nad ním sedí
na rudou kaluž smutně hledí
dodýchal snad jeho syn?

V mělkých očích odlesk smutku
ve špinavě bledé tváři vskutku
zoufalcův výraz,hrdlo se mu svírá
pomůže mu někdo, přítel, víra?
bohužel je na to sám

Prstem jezdí po tupé straně nože
která před chvíli způsobila to že
jeho potomek jediný klesl k zemi
před chvílí křičel, teď byl zase němý
jen ty široce rozevřené oči bez výrazu

Co dělat,zabít se, jít za synem?
přemýšlí otec, který je tím zlosynem,
rozhodne se, bere nůž
zemřu jako pravý muž,
říká nejpevnějším hlasem

Obrátí nůž proti sobě,
už se vidí ve svém hrobě,
nadechne se, zarazí zbraň
podívá se na syna a záhy...
spadne naň.