Noc

Nastal její čas, její hodina,
poslední sluneční paprsek zapadá,
zase nad dnem svoji vládu ukořistila
a temnotou celou zemi opřádá.
Noci, jsi nádherná, fascinuješ mě,
skrýváš ve svých tmách strach i žal,
zároveň probouzíš něco temného ve mně,
tajemná noci, kdopak ti dal tenhle dar?
Proč pod tvým černým závojem vše jinak vypadá?
Za každým rohem příšera číhá,
z malého pavouka je náhle nestvůra krvavá
a z tvojí temnoty se upír rudýma očima dívá?
V noci se zvláštní sny zdají,
co všechno asi tvé temnoty tají?
V rouše tvé se naše strachy probouzejí,
pod tvojí vládou stíny ožívají.
A každý zvuk, který slýcháme ve dne,
má v noci jiný tón,
v houkání sýčka, jež si na větev sedne,
slyšíme pohřební zvon.
Do své náruče ukryješ milence,
skryješ i vraždu zákeřnou,
to vše vidí jen oko měsíce,
já chci se zahalit tvojí tmou.
Někdo se tvých černých šatů bojí,
avšak já mezi ně nepatřím, temná paní,
doufám, že se dnem nikdy neprohraješ v boji,
zahaluj dál vše svými temnotami!