STÍN

Stín

plynové lampy blikají
nehmotný stín při kraji
zdí se krade

kočičí hlavy vlhkem se třpytí
zkažený vzduch vyhrává
své místo mezi špínou
armáda krys zde hoduje
na bohatě prostřeném stole

kapky potu studí
v očích štípou
cestu po tvářích si razí

jak suché mrtvé listí
šustot rukou jeho zní
když potěšen jest lstí
jež navlékl

strach z prozrazení
v zádech mrazí
snad nikdo z dvojic
které kolem spěchají
za chtíčem lásky
jej nepozná

tichounký nášlap
přikrčit a vyčkat
když kolem fiakr projede

nemá jméno nemá tvář
mysl jeho černá
nemá duši nemá cit
jedno má však jistě-
zvrácenou radost
podlý chtíč

chce moc
právo rozhodovat
kdo jemu přinese užitek
co chovný dobytek

sám sebe vidí kráčet stájemi
kterak prstem svým
rozhoduje o žití
jím vybraných kusů

zatím však musí
plížit se bahnem stok
hrbit svá záda
halit svůj obličej
hlídat své myšlenky

takový život je na nic
takový život se mu hnusí
nemůže ukázat své já
zbývá jen podlá radost
ze zmatků v ulicích
kudy kráčel


ve vzduchu visí zkažený dech
pach mědi cítit stále
ni vůně mrtvých růží
či stok přeplněných
je neskryje

čtvrťák stačí
nezakrýt prsten zlatý
a Mary i když netuší
na svoji popravu
s radostí kráčí


stín na zdi uličky
ruce své roztahuje
k nebesům vzpíná
nevzývá Boha
to pouhá radost jest

pocit vítězství
opět vyšla jeho lest

on nemá jméno
již ani stín

kdo tedy přízrak bezejmenný
kdo tedy byl