Dny se halí do hávu
co smutku barvu má
v prostřed proudu
na záchraném lanu
se za krk houpu já
vlna za vlnou se valí
na nádech není čas
a na vzdálených březích
pozůstalí slaví-
jak nechutný to hodokvas
zpívají klejí a křepčí
i kakafonii pekla
jejich smích předčí
-z čeho se vlastně radují
zoufale se snažím
paže němě vzpínám
tu z vln barvy síry
rudé oko vyloupne se
do šílenství zírám
snažím se křičet
nemám již hlas
obrazy života
já smrtelník si vychutnám
bez mrknutí oko hledí
po rudém povrchu
kaleidoskop vzpomínek běží
břehy se vzdalují
ječivá píseň zdálky zní
pozůstalých unavené
věčným spánkem kosti spí
zůstala jsem sama
a z rudého povrchu šílenství
suchá slza teče