KRYSAŘ

Krysař

vítr ve větvích ponurou píseň si zpívá
slyšet šepot hlasů
Krysař jde
Krysař jde
strom kosmatými prsty kývá na pozdrav tomu
jež kráčí směrem k domům

jek píšťaly
co not nezná
v doprovodu křiku havranů
melodii postrádá

za písní pocit se plíží
jak nájemný vrah
skrývajíc svoji tvář
jež nemá co ztratit
a nezná strach

okenice ve vesnici
zavřené jsou na petlici
hořící svíce posvěcené v nedalekém kostele
osvětlují ustrašené tváře
vítr skučí čím dál víc
strach duše jejich z těla páře

nikdo se nehýbá
pohledy ode dveří uhýbá
jen rty tiše ševelí Zdrávas Maria
svoje modly vzývají
pochybné žalmy zpívají

vítr na chvíli utichá
a v mezičase dalšího nářku slyšet krok
kterak pláče tisíci hlasy zatracených duší
a lidé jsou hluší k tomuto žalu

sami sebe přesvědčují-
nás se nic netýká
pot po tvářích jim stéká
to sama smrt se jich již již dotýká

ve vesnici
za zavřenou okenicí
klečí dívka na lavici
modlící se k spasiteli lidstva
zrak skelný těká z místa na místo
již pochopila najisto
kdo příští obětí má být-
-se smrtí tancovat jít

vítr se nadechl k dalšímu zpěvu
zvuk kroků duní jako lavina
a každá duše jež ho slyší
je povinna se kát

v bílé zdi praskliny se šíří
mlčící spasitel na kříži smířený se ztrátou-
smrt bude mít opět sklizeň bohatou
a po dřevěné tváři krvavé slzy tečou

vítr utichá mávnutím kouzelného proutku
ten moment stačí
dívka do dveří tlačí
by otevřela je hostu svému
poručila duši tomu
jež zavítá do tohoto domu

byť na tento pocit síla nestačí
ni na vztažení paží
ke spasiteli svému zrak nestáčí
ohlédnutí přez rameno
spatření toho
co zůstat má utajeno-
a bílá se mění v čerň

hejno krkavců a vran nevydá takový zvuk
jak hrdlo smích
co škálu obrovskou těch nejhorších muk
v tónech slibujíc své další oběti-
-duši která má shořeti

kroky se vzdalují
vítr si tiše brouká
Krysař odchází
Krysař odchází
Krysař
Odešel