Strašák

Dívá se do tmy, 

všechny vrány už spí. 

Bojí se zítřka,

a všech dalších dnů. 

 

Bojí se ohně, 

toho děsivého Slunce. 

Až zase vyjde, 

zase ho oslepí. 

Ale jen na chvíli, 

strašák nic neuvidí. 

 

Neuteču,  to je mé prokletí. 

Udělal jsem chybu, 

která se neodpouští. 

 

Lákal jsem bezbranné, 

nenechal je utéct. 

Týdny je mučil, 

pak se zbavil. 

 

Ruce a nohy svázané, 

nemohli se hnout. 

Bylo jich desítky, 

většinou ženy. 

 

Pak si pro mne ďábel přišel. 

Proměnil mě,  za mé hříchy, 

na strašáka, ze slámy. 

 

Teď stojím tu a hledím do slunce. 

Týdny,  měsíce,  snad budu tu věčně. 

Zlo se mi vrátilo,  teď zažívám to také. 

Není kam utéct,  nohy mě už neposlouchají. 

 

Slunce už vychází, 

a vrány se scházejí. 

Nastává další den, 

plný mučení a zoufalství.