Šťastné a krvavé

Šťastné a krvavé

Mráz po zádech mi teď běží,
mrtvé tělo v krvi leží.
Něco u ní v dálce sedí,
potom na mě dlouze hledí.

Ledový vítr zavál ke mně,
vše to bylo tak tajemné.
To něco bylo zřejmě upír
a znenadání ke mně přistoupil.

Najednou zazněl 12 krát zvon,
pak chvíli mlčel a upír řekl:,,Jen dál zvoň!"
Podruhé zazněl 12 krát zvon
a já zjistil, že to byl ten upír a ne zvon.

Uvědomil jsem si, že teď nastal Štědrý den,
a tak odcházel jsem s neklidem.
Upír mě však dohonil a do krku kousl,
chvíli krev sál, pak pustil mě a já na zem sklouzl.

Upadl jsem do hluboké kómy,
když vzbudil jsem se, den nebyl stále plný.
Až najednou svítá, svítá nad mrtvolou,
která sotva prošla školou.

Já teď ležím vedle ní,
čekám, až se rozední.

Však myslím si, že nedočkám se toho,
upír pro mě přišel si,
neřekl mi toho mnoho, řekl jenom:,,Pospěš si!"

Když jsme přišli k němu domů,
stromek zdobili jsme spolu.
Potom také celý dům,
taky ploty k sousedům.

Napekli jsme i cukroví,
s papírky popsanými slovy.
Když přišel večer, dárky jsme rozbalili
a večeři s cukrovím si rozdělili.

Od té doby uplynulo již pár roků
a náš vztah dostal se do pokroku.
Již nejsme jen dva cizí lidé,
jsme už dlouho přátelé.
Tak nakonec všem tu přeji
ty šťastné a krvavé...