Tanvaldský hřbitov

Tanvaldský hřbitov stojí daleko od lidí
ve stínu listnatých stromů,jež opadají
když podzimní čas mrtvým závidí
jak jednoho po druhém do hrobů ukládají

Tanvald uprostřed jedlového lesa,
jež dával sklářským pecím žár
zde moje srdce od narození plesá
dokud nebudu na všechno moc stár

Na hřbitově leží lidé blízcí i cizí
jež svůj um jizerskému městu dali
ať v Tanvaldě září duše ryzí
a zdejší občany tu mnozí znali

Jednou i čas můj se nachýlí
a budu odpočívat s lidmi všemi
ačkoliv usnu jenom na chvíli
chci spát v měkoučké zemi