Apokalypsa

Obloha noční pochmurná
schovává se v dýmu,
po vypálených staveních
šátrá ruka Stínu.
Pouze ticho mrtvolné
vládne tomu kraji,
za hradbami z kamene
cáry vlajek vlají.

Ptáci v letu padají
a tráva dávno zvadla.
Ten kraj tu lidstvu nabízí
jen pohled do zrcadla.
Obloha noční vypráví,
klín ustoupil klínu
a pocestného otráví
lesy plné blínu.

***

Na louce černé spálené
tančí Strach se Smrtí,
má pohled temně vražedný,
co kosti na prach drtí.
Tak tam můžeš klidně stát,
být svědkem toho bolera,
řady křížů prozradí,
že prošla tudy Cholera.

Možná, že i uslyšíš
z dálky chladný chór,
havrani kdesi sténají
u hrobů: Never more!
A jeden sup, co přilét z hor
se nad zdechlinou vrtí,
zobák má krví zbrocený,
mrchožrouti jsou krutí.

***

Já šel jsem jednou tím krajem
a potkal jednu ženu,
stála tam šedá nad rakví,
u pusy bílou pěnu.
Štíhlá silná, honosná,
živelná jako splav,
za soumraku do vlasů
jí sedl motýl Smrtihlav.

Tak jsem se jí představil,
já jsem Anděl zkázy,
já přišel lidstvo vyhladit,
ať se mi u noh plazí!
Její pohled jsem zachytil,
ty oči plné smíchu.
Už jsi tady zbytečný,
Anděli, kate hříchu.

Lid už se sám zahubil,
upadl a nedýchá,
to já jsem byla jejich kat,
těší mě, jsem Pýcha...