Za svitu Luny kráčím polem.
Když náhle – hřbitov. Nejdu kolem,
jdu skrz. Byť krok je trochu vratký.
Pak slyším zvuk. Ne nejdu zpátky,
chlap kráčí kupředu, ustoupit nemůže,
ač strach je bodláčí vbodnuté do kůže.
Za svitu Luny u pomníku,
na rakvi (spíš na jejím víku),
pár. Muž a žena. Zvuky lásky.
Odtud ty strašidelné zkazky
o zvucích, co někdy linou se hřbitovem,
strach kamsi odkráčel v prozření pitomém.
Za svitu Luny. Líp se dýchá,
mám ozvat se, či mám být zticha?
Zakašlu a pak tichým hlasem,
přiznám se jim, že tu i já jsem,
chlap se však otočí, pak s klidem hovada,
řek: „Jen si vykopej, tadle se rozpadá!“
No vidíš, napíši a netipuji .-)Už je to v pořádku.
Já to také chápu jako vtípek, ale ihned jsem si vzpomněla na ty zápisky .-)
10.02.2020 22:54:46 | Jaruška
Tak to je tedy síla .-)Jenže i když se to zdá být jako horror, skutečnost je taková, že je to skutečnost .-)
Kdysi jsem četla zápisky z vyšetřování různých případů a nekrofilie tam byla hodně zastoupená.
Povedla se Ti...dávám ..ST..
10.02.2020 20:51:59 | Jaruška
Moc dekuju. I přes možnou pravdivost, přesto jsem to myslel jako vtípek. :)) PS, zvlastni, uz se mi to stalo, lidé řeknou ST, ale v tipujicich nejsou. :)
10.02.2020 22:00:08 | praetorian
Přesně vystihnutá atmosféra úzkosti i oddychu při prozření. A ti dva, lidé jsou různí a to co nám připadá nepřijatelné, je vzrušuje :-)
10.02.2020 09:41:31 | vlnka
Ano, přesně jsi se trefil do mého stylu humoru a za to velký dík :-) pobavil jsi mě velmi :-)
10.02.2020 08:35:48 | Martinecka23
Tak to už je moc morbidní humor. :-D ;-)
07.02.2020 21:31:13 | jenommarie
Tak můžu psát o lásce či nějaký depresi, což je tady 85% tvorby, ale... nemyslíš, že aspoň někdo by ta běžná témata měl zlehcit :)))) (už sem rezignoval doufat, že někdo ocení formu). Ale dekujuuuu za tip, ty dobra duše :)))
07.02.2020 21:43:52 | praetorian
Prosíím tě, piš hlavně,
jak TY to cítíš.
To je TO hlavní.
Co TI přináší radost.
Je to i vidět, vždy.
Tak neplaššš :-D ;-) a neblázni.
Je třeba všech básní.
07.02.2020 21:48:23 | jenommarie
:)))) v tom jsme jiní :)))) kazdej v básničkach hledáme něco jinyho. :))) u tebe obdivuji, jak hezky slova všem posíláš v komentech a jak je podporujes.
07.02.2020 21:55:00 | praetorian
:-D ;-) Děkuji.
Ale nevzdávej to.
Né každý píše a klikne na tip, ale čtou.
To tak je.
07.02.2020 22:02:58 | jenommarie
A druhý tip bych dala za teorii v komentech :-)
07.02.2020 18:55:48 | Dreamy
Ty ses hodná holka. :))) ty jo, poslední tři příspěvky bída, zacinam lidi nudit. :))) asi dáme oraz :))
07.02.2020 21:28:52 | praetorian
Pěkně nekrofilní:)
07.02.2020 10:18:24 | R.K.
:))))) to se nepozná do poslední chvíle :) ale všímáš si tý formy? .)))
07.02.2020 10:34:27 | praetorian
Myslíš změnu rytmu vždy u posledních dvou veršů ve strofě?
Nebo myslíš vyprávění formou eposu i když v daleko kratší míře?
07.02.2020 10:57:08 | R.K.
změna rytmu a udržení té změny :)))))) teoreticky jsem chtěl, aby tou změnou jakoby přibylo na dramatičnosti, jako když v hororový scéně hraje hraje hudba nejdřív pomalu a postupem scény ta melodie zrychluje (poslední dva řádky strofy já totiž čtu rychle za sebou jednotlivý slova, ale to asi nejde poznat). A v další strofě se to zase uklidní až do těch posledních dvou řádků atd. :)))
07.02.2020 11:02:59 | praetorian
:)) Podle mě na dramatičnosti se přidá spíš zkracováním. Kdy je to nejprve trochu obšírné a rozvleklé a potom to najednou dostane spád. Něco jako trychtýř.
...veden stále dál
jak by cos hledal...
Ale to je jen můj pohled :)
07.02.2020 11:10:41 | R.K.
No vidíš, a toho já jsem chtěl docílit krátkýma větama na začátku a dlouhou, čtenou jedním dechem na konci.
pár. Muž a žena. Zvuky lásky. (krátký věty, tečky, v melodii se musíš zastavit)
Odtud ty strašidelné zkazky (vcelku, tedy rychlejší, ale krátkej řádek)
o zvucích, co někdy linou se hřbitovem, (zrychluju, dlouhej řádek, ale na chvíli se zastavíš u čárky)
strach kamsi odkráčel v prozření pitomém (bez zastavení, teoreticky nejrychlejší).
Ale je možný, že to tak vidím jen já, sem neumětel kovový, učím se. :)))
07.02.2020 11:34:44 | praetorian