Chirurg
Chirurg
Přemýšlím hodiny v samotně ticha.
Přemýšlím nad tebou, má drahá Nelo.
Kolikrát stačí tě bodnout do břicha?
Chci vidět slábnout tvé nádherné tělo.
Chci abys prosila o trochu milosti.
Chci abys řvala že ze mě máš strach.
A pak chci tvé maso odříznout od kosti.
Budeš, má hvězdo, jen měsíční prach.
Nelinko, miláčku, pověz proč brečíš?
Bojíš se nožů co přines' jsem z kuchyně?
Děkuju, Nelinko, vždyť ty mě léčíš!
Má touha po krvi sotvakdy pomine.
Chci se ti podívat na ledvinu.
Neboj se, nechci ti ublížit.
Bolest - ta maže všechnu vinu!
Budeš jak Boží Syn na kříži.
Já jsem ten chirurg z povolání!
Co vyřízne sémě neřesti.
Operuji však jen mladé paní.
Tak snad se Ti mých služeb poštěstí.
Editováno
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Po první sloce jsem myslel, že navazuješ na svojí předchozí básničku. Ale je o něčem jiném, OK )))
Nevím, jestli chceš, abych ti žvejkal do techniky. Dneska to zkusím, víckrát to ale bez výslovného přání neudělám. Je zvláštní, že někde ctíš rytmus (např. zkrácením slova „přines“, abys měla shodně slabik) a jinde to ignoruješ (např. řádky s rýmem strach/prach, kde by stačilo trojslabičný sloveso křičela vyměnit za dvojslabičný řvala). A pak přízvuk (který tady ale vesměs každej ignoruje). Je třeba se snažit, alespoň na konci řádku tj. v rýmu, mít přízvuk na stejném místě, např. z kuchyně/nepomine (přízvuk a dvě slabiky/přízvuk a tři slabiky). Hezčí je třeba:
Bojíš se nožů, co přines' jsem z kuchyně?
Má touha po krvi sotvakdy pomine.
Ale tip, docela šikovná.
18.02.2020 10:52:19 | praetorian