Řidič byl nějak mlčenlivý,
život v taxíku ubíjí.
Protože jsem měl dlouhou chvíli,
hrál jsem si se svou Nokií.
Za oknem boží dopuštění.
Kapky chtěj probít kapotu.
Tmu v světlo občas blesky mění
a hrom probouzí k životu.
Město se zdá být vylidněné.
A ani cestu nepoznávám.
Taxík zastaví na červené,
když v mobilu mi pípne zpráva.
Pohoda pomalu se ztrácí.
S hrůzou se upnu na myšlenku.
Znovu si přečtu informaci:
„Zdravím, váš taxík. Čekám venku.“
Hezký příběh, hezké rýmy, ale moc se omlouvám, rytmus mi nesedí, ale jinak opravdu super (=
30.03.2020 21:26:14 | Roser
To se neomlouvej, co přesně se ti nelíbí, ať to v budoucnu vyladim?
30.03.2020 21:29:57 | praetorian
Nevím, jestli jste něco změnil, ale jak tak na to koukám, tak je to fajne.
01.04.2020 22:54:50 | Roser
Ty těch hororů nemáš pořád dost, viď :-)
A nejhorší jsou konce Tvých básniček, vždycky se upřímně leknu! No, aspoň vytrvám v bdělosti, nouzový stav to vyžaduje.
Číst Tě je fakt super kratochvíle .-)
30.03.2020 19:16:43 | Pamína
Horory v zásobě už mám jen tři a dávám jen jeden tejdne, zelbohu mě nic s hezkou pointou nenapadá, tak snad něco do tří tejdnu vymyslím. A dekuju.
30.03.2020 19:50:40 | praetorian
Pokud seděl vzadu, je to výhoda. Vždyť ho může chytit pod krkem. :-D . Jinak bojim bojim..asi mordýř
30.03.2020 09:00:03 | jenommarie