Prý se to povídá. Ženy, muži,
na zádech když mají husí kůži,
někdo jim právě po hrobě kráčí.
Nevěřím tomu. Bázliví sráči.
Dnes s paní zase ty věčné hádky.
Co řekli jsme si, nelze vzít zpátky,
seřval jsem jí, ať se více snaží,
a teď ji sleduji ze zápraží.
Chová se divně, zahradou chodí,
vratký krok jak po palubě lodi,
Kam jde s tou lopatou? Sázet růže?
Pak naskočila mi husí kůže.