Jsem celkem ukázněný,
kráčím po boku ženy
temnou do nikam.
Zatím nic neříkám.
Cesta je ale dlouhá,
tak popadne mě touha,
přes ostych panice,
zjistit co nejvíce.
Tak se jí zeptám: „Paní,
proč máte ve své dlani,
ten nástroj žence trav,
a pročpak černý háv?“
Ta dál svůj nástroj nese,
nervózně rozhlédne se
na tu i tamtu stranu:
„Já ji mám na obranu.“
Náhle se mi hůř dýchá,
proč jen jsem nebyl zticha,
teprve teď jsem v loji,
čeho se Smrtka bojí?
to je docela nádhera, ve tvých dílech se mi vážně líbí ten výborně zvládnutej balanc mezi autenticitou/poetikou/humorem/realitou/patosem a tragikou
17.04.2020 15:38:51 | vojtěška