Více než tisíc slov...

Shnilá hlava na mě z kůlu nevychovaně civí

Z toho kůlu na mě hledí jako zamilovaná žena

Hledí dopředu, v nový život snad doufající

Je to pohled střelce, co netrefil svůj cíl

Tak nesmírně smutně se tam před sebe dívá

Někdy ve větru se kývá skoro jakoby ještě žila

Poslušně tam čeká, až ji oči každý pták vyklová

Den ode dne tam jen tak tleje a vlasy si už nečeše

Všem na očích příběh o špatných rozhodnutích vypráví

Již svůj zrak k žádným pochybným modlám neupírá

Ani svým zapřísáhlým nepřátelům již vůběc nespílá

Jest to příběh o tom, jak si nikdo toho, co má, nevážívá