Rádio

Četl jsem knihu si v komnatě,
při světle planoucího krbu.
Nad řádky přemýslel horlivě,
přičemž rád se na hlavě drbu.

Byl to text opravdu obtížný,
takové jaké mám věru rád,
až jsem si málem ni nevšiml,
že začalo rádio samo hrát.

Nejprve slyšel jsem statiku,
"Kdo zase to ladil, tenhle krám?"
krev v těle na kámen ztuhla mi,
když se z něj ozvalo: "Přec ty sám."

Zvedl jsem oči mé od knihy,
na stroj se zděšeně podíval.
"Což už jsem docela zešílel?"
pro sebe tiše jsem zašeptal.

Potom se místnost ochladila,
zbloudilý průvan mi oheň zhas,
v rádiu něco zapraskalo
a zavládlo rázem ticho zas.

"No co to ksakru?"
tiše se ptám.
A potom kroky-
já bydlím sám.