Stíny noci

Noci věčná temnotou a stínů plná, vítám tě mé srdce je černé a krev má je síra jsem duše ohně který až k nebesům šlehá.
Noc věčná jen lesy děsivé, temné jen démonicky žhnoucí oči dravé zvěře tam svítí z těch stínů co zaplétají se do mého srdce.
Noci věčná v tvých lesích černých jen sovy recitují své básně o měsíci a kráse noci.
Obloha plná hvězd i úplněk svítí svou zlopověstnou rudou záři a rýsuje stíny děsů plné ve větvích stromů bez listí, mnohé vyděsí.
Očima se člověk snadno zděsí.
Kdyby srdce oči mělo tak jako romantickou by tuhle báseň vidělo, je psaná mým srdcem jako vše co píši a do svých veršů jsem ukryl svůj cit, stačí si jen uvědomit že v básních nejde o slova ale o emoce které cítí tvůrce.