Kniha

Kniha

Anotace: .....Pro ty, co se sluncem jim duše zmírá a za úplňku vidí svět, přes křídlo netopýra.....

V knihovně prachu ztracen světu,
pětset let starý, slavný grimoár
Láká mě k sobě vůní jedu,
krve, kouzel a elixírů par

Hned čtu a učím se ty listy, řádky,
v uších zpěv cherubínských chórů.
Ne! Nevede už žádná cesta zpátky.
Nikam! Jen přímo strmě dolů

Ta kniha lákala vždy čaroděje,
v rukou pravých, nejvzácnější dar.
Černá se v ní bílé směje,
démanty drápů, už řežou do kytar

Zaslepen mocí v hrdosti a pýše,
pozdě hrůza se zračí v tváři bledé.
Rozdrcen padám do podzemní říše,
kde černá je jen odstín šedé

V hlubinu hroznou řítím se,
kolem mě trosky stovek dalších těl
Vždyť to jsou mí bratři, sestry!
..... Konečně mám co jsem chtěl.
Autor jiljovský, 11.03.2007
Přečteno 499x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Věru, velmi zdařilé.

30.05.2007 01:42:00 | Istar

líbí

Taktéž sduduji knihovnictví, i když zdaleka ne tak úspěšně jako kolegyně podemnou, ale..........má temná stránka bibliofilská duše byla ukojena....:) Děkuji...

15.03.2007 21:40:00 | Lavran

líbí

Ahoj. Tak extra na Tvé přání Ti píšu komentář. Vzhledem k tomu, že studuji knihovnictví, :-) doufám, že takhle nikdy nedopadnu, ale k Tvé básni není co dodat. Přečetla jsem víc tvých děl a nedá se jim nic vytknout, takže to v roli hodnotitele a komentátora nemám zrovna lehké. Mé hodnocení hovoří za vše, alespoň doufám...Každopádně si vždy ráda přečto něco z tvého pera.
Měj se krásně

15.03.2007 21:21:00 | Sophia

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel