Svůdná rozkoš

Ponurá, šedá nebesa.

Vzduch těžký, plný napětí,

Tmavé páry cosi skrývají.

K zemi pomalu klesá voda.

 

Kapka za kapkou, 

Rozehrávají pomalu píseň svou.

Jako bard v hospodě,

když jeho prsty letí po loutně.

 

Touto chvíli

trápí mě otázka.

Stojím na rozcestí,

do leva, či do prava?

 

Dilema, šílenství blouzní mou duší,

proč si zkrátka nevyberu?!

Věčné prázdné přemítání,

ztratím vždy vše co mohu.

 

Stojím krátce, stojím dlouze,

nemaje správné volby,

zůstanu zde nejspíš na věky.

Na věky sám v kruté pustině.

 

Pomalu cítím, jak mé nohy koření.

To z délky nehnutého čekání.

Má mysl stále blouzní,

myšlenky od minulosti utíkají.

 

Nebesa nade mnou litujíc,

zalili pláčem celý kraj.

Cítím v tom jistý jinotaj,

koukám kolem po znamení.

 

Třeba mi nebesa pomohou,

s mou hlavou neschopnou.

"Prosím vás, mocné šedé páry,

cestu mi poraďte, vždyť vidíte vše z Hůry"

 

Stojím, již dočista promoklý,

do prázdného mračna křičím.

Rady ani náznak.

Jsem jen ubohý hlupák.

 

Znaven padnu na kolena.

Kolena se zabořila do bahna.

Klečím a naposledy ječím,

"OBLAKA, PORAĎTE, NEB' MĚ ZIMA BRZY ZNIČÍ"

 

Stále se nic neděje,

kde jen je má naděje?

Umřu sám v prachu cesty,

přikryt podzimními listy.

 

(Vyčerpán tváří do bahna padám,

z hluboká dýchám)

 

Léžím krátkou chvíli,

když tu mé smysli

se soustředí na zvuk v dáli.

Slyším hlas dámy.

 

Okamžitě stojím na nohou,

otírám si svou zbroj zářivou.

Ihned se dávám k levu.

Zasáhla tedy ruka osudu.

 

Běžím levou odbočkou,

jako smyslů zbavený.

Ochromen pouze domněnkou.

Vzdáleným sténáním.

 

Došel jsem ke starému domku.

Sahám na zarezlou kliku,

když tu v okamžiku

obepíná něco mou ruku.

Jako led chladná ruka.

Stojí přede mnou chvějící se dívka.

 

(V očích má strach..)

 

Pravím tedy "co se stalo?"

Dívka nehnutě kouká.

"Ublížil Vám snad někdo?"

Mlčky do mého náručí se odevzdává.

 

Dívku svírám v náručí.

Do domu jí nesu.

Položím ji na pohovku.

Dívka se do klubíčka krčí.

 

(Sundám si tedy zbroj zářivou,

Sednu si vedle dívky.)

 

Ruku jsem jí položil kolem ramen.

Dívka se na mě otočila.

Stále bez jediného slova.

Její hlava se k mé přiblížila.

 

(Rty se skoro dotýkají,

Až splynou zvláštní vášní,)

 

Vášeň bouřlivě narůstá.

Nyní mě zuřivě líbá.

Lačně po mém údu sahá,

div že mi ho neutrhla.

 

Ostrým zubem prokousla můj ret.

Z něj spustila se krev.

Dívka ještě přidala.

Na můj úd naskočila.

 

Pohyby rychlými na něm jede.

Po pár přírazech nevydržel sval nápor.

Ihned se ozývá palčivá bolest.

Roztrhla můj prapor.

 

Vykřikl jsem bolestí,

dívka ihned plna zlostí

zavrčela jako divé zvíře

o uspokojení stále se agresivně snažíce..

 

(Já v agónii, lituji své mužné volby)

 

Dívky agrese se stupňuje.

Nyní mi nehty na hrudník tlačí.

Cítím jak tam, jako nůž do másla, pronikají.

Nevím již co se děje.

 

(Dívka odhazuje svou masku)

 

Během zlomku vteřiny

klečí na mě zrůda,

Ostré drápy mě probodly.

Nyní špičáky vytáhla.

 

Poslední co cítím,

jak zakousla se do mého krku.

Cítím jak strácím kontakt s vědomím.

Poslední kapka krve a spočinu..