Poslední výdech

Již světlo je uhašeno,
poslední svícen nesvítí.
Dovol mi vyjít ven,Luno,
ač se mě suchozemci štítí.

Projdu větrem ledovým,
s vodou splynu jako nic,
do ouška ti něco povím,
už nikdy nespatříš Měsíc.

Pohladím tvé tělo spící,
pošimrám tvé hříchy,
probudím tvou duši se kající,
padám na zem smíchy.

Máš strach, vidím to.
Jdu ti po stopách.
Nezachráním to.
Již cítím ten pach.

Je to pach smrti,
bojíš se, človíčku?
Do duše vidím ti,
máš nějakou prosbičku?

Nějakou tu poslední,
ale ať dlouho nečekám!
Čeká tě dlouhé spaní,
stejně jsi tak sám.

Nadešel tvůj čas,
poslední výdech,
vyhasl tvůj hlas,
měls prostě pech...