Anotace: @&@
PŘÍZRAK ZÁVISTI
hlodavec vsugerovaných křivd
počatý z pouhých vnuknutí
bez hříšné poskvrny
bez skutečných dotyků
užírá jen samu rodičku
embryo zhmotnělé z frustrací
a viny svalené z vlastních nezdarů
na všechno čisté kolem
pro falešnou březost věčné oběti trpitelky
nechce ven abortem ani radikálním řezem
vší silou se vzpříčilo v okolí solar plexu
řeřavě hryže a nahlodává každou radost
aniž jí dopřeje východ slunce
úsměvy křiví žlučí
vystřeluje svůj hadí jazyk do krajiny srdce
kterou zaplavuje zhrzenou záští
z lásky zbyla jen její tvář opičí
ohluchlé temné zaříkání
lepkavě studí jak přízrak v slinami pocintaném plášti
Praha, 22.3.2022
https://www.youtube.com/watch?v=p6uY5xG9nng
teda... hů, br! se ti povedla... vážně mrazivé... ST
...ale někdy... https://www.youtube.com/watch?v=Fvg6wO8DOJs
22.03.2022 18:43:55 | Sonador
Díky za takovou reakci - ano, tak to mělo vyznít ;-))
S tím odkazem máš pravdu - závist může mít různé podoby, dá se závidět i přejícně (v dobrém) anebo třeba takto smutně, jak vyznívá Grossmanův text, v němž se už zrcadlila jeho blížící se předčasná smrt. Já mám tu písničku v sobě zadřenou také v podobné souvislosti - hráli ji na pohřbu mému nejlepšímu kamarádovi (26 let), příští týden už to bude na apríla bezmála 40 let, co odešel. Inspiroval mě kdysi k napsání řady veršů a občas se k němu stále ještě někdy vracím, tak hluboce mě to tenkrát zasáhlo... Lidé by neměli umírat mladí, zvlášť ne ti talentovaní a plní života, který nedostal čas se dostatečně rozvinout..
23.03.2022 17:56:25 | Amonasr
...myslím, žes poměrně nedávno sem nějakou dával...
máš pravdu... a člověk se s tím prostě stejně nikdy nesmíří...
24.03.2022 09:29:04 | Sonador
Jj, už to víceméně přebolelo, ale je to mé věčné téma, které se občas při různých asociacích vrací - už asi nadosmrti... A jsem vlastně rád, že jsou věci, které se v člověku propíší jednou provždy, protože nejsou povrchní. I když v tom životním sítu se jich zas tak moc nezachytí - o to větší pak ale mají cenu.
24.03.2022 20:19:51 | Amonasr